Lidé po staletí krmí zvířata. Proč to dělají?

Lidé po staletí krmí zvířata. Proč to dělají?
Psi Kočky Příběhy

Vědci nyní zkoumají souvislosti, jež vedou lidi ke krmení zvířat.

Prakticky na celém světě je prodej osiva do ptačích krmítek skvělý byznys. V indickém Dílí vyhazují lidé do vzduchu kousky masa, kterými se krmí ptačí dravci. Flotily rybářských lodí obstarávají ryby pro domácí kočky, potomky dravých suchozemských zvířat. Lidé neustále a odpradávna krmí zvířata, ať už jde o domácí mazlíčky, kuřata, která máme v plánu sníst, nebo kachny u rybníka v parku, kde by to dokonce ani dělat neměli. Přesto si nemohou pomoci.

Prakticky v celé historii a mnoha kulturách, někdy i bez zjevné příčiny, lidé vždy krmili zvířata jakéholi představitelného druhu a všemi představitelnými způsoby. Někteří vědci se domnívají, že je za tím touha lidí domestikovat zvířata, aby je pak mohli snáze sníst. V době kamenné to byly právě naše lidské zbytky z lovu, jež zřejmě přispěly k domestikaci psů. V Tibetu poskytují lidé svá mrtvá těla supům, což je považováno za jeden z nejvyšších činů pro odčinění špatní karmy. Krmíme kočky domácí i divoké, žraloky, aligátory, jeleny, ježky, medvědy, holuby všeho druhu, kachny, labutě, zvířata v zoo, laboratorní zvířata, domácí zvířata, hospodářská zvířata a další.

Skupina britských vědců se začla ptát: Odkud se v lidech bere tato touha krmit zvířata a co to znamenalo pro zvířata a lidi v jejich společném prostředí? Jednou z pozoruhodných možných odpovědí je vyhynutí. Domestikace může vést k vyhynutí divokých předků, např. u koní a skotu to platí jednoznačně. A i když stále existují vlci, nedaří se jim tak, jak se dnes daří psům. Některé krmení zvířat je čistě praktická záležitost. Kuřata a slepice krmíme, protože chceme jejich vejce, nebo jejich maso. Dost špatně se také jezdí na hladovém koni, o zvířatech používaných pro výzkumné experimenty v laboratořích musí být také dobře postaráno, aby u nich došlo např. k rakovinovému bujení. Spousta krmení však nesouvisí s žádnou návratností investic. Například v ulicích indického Dillí jsou poměrně přemnožení ptačí dravci, kteří se spoléhají na odpadky a chutné výživné škůdce, které odpadky přitahují. A kteří taktéž těží ze zvyku muslimů, jenž spočívá v tradici házení kousků masa do vzduchu pro ptáky. Pro mnoho Indů je krmení pouličních psů samozřejmostí. Léčí je a starají se o ně, ať jsou chudí, nebo bohatí. Téměř nic o tom, jak lidé krmí zvířata, není plně pochopeno, a to především proto, že vědci tomuto tématu dosud nevěnovali velkou pozornost.

První kuřata

Dr. Sykesová pracovala na starověkých lokalitách v Británii a byla překvapená, co izotopové studie fosilizovaných kuřecích kostí naznačují o stravě těchto tehdejších ptáků. Izotopy jsou různé formy prvků, jako je uhlík a dusík, které vědci používají k určení toho, co konzumovala zvířata nebo lidé. “Na místech, kde je spousta kuřecích obětí bohům Merkuru a Mithře během římské okupace Británie vypadaly některé hodnoty těchto kuřat opravdu bizarně. Zdálo se, že kuřata jedí nějakou zvláštní dietu. Mluvila jsem s kolegy, kteří mi řekli, že ve skutečnosti byla kuřata v římských dobách, která měla být obětována, většinou krmena speciálním prosem před jejich rituálním povražděním. Nakonec se kuřata stala hlavním zdrojem potravy. Kromě svého náboženství si Římané s sebou přinesli i psy a kočky. Zbytky koček se nacházejí v osadách spolu se zbytky divokých koček, které, jak se zdálo, žily také s lidmi nebo v jejich blízkosti, a to nikoli jako domácí mazlíčci, ale ani jako docela divoká stvoření. “To mě přimělo přemýšlet, proč krmíme domácí kočky rybami?”, říká Dr. Sykesová.

Kočky a křesťanství

Mohlo by s tím mít něco společného křesťanství? “Myslím, že mniši začali chovat kočky poprvé jako domácí mazlíčky a chovali je, aby jim chytaly myši, jak se uvádí v některých dokumentech. A samozřejmě, mniši tehdy jedli ryby, protože se neustále postili. Asi tehdy začali mniši krmit kočky rybami a tato praxe se rozšířila až tak, že dnes existuje celý průmysl rybolovu pro krmení koček. Dopad na životní prostředí je enormním, protože se zde neklade takový důraz na udržitelnost jako u rybolovu zajišťující potravu pro lidi.”

A otázek začalo přibývat. “Co povzbuzuje lidi, aby krmili zvířata? Jaké jsou hnací síly v čase a napříč kulturami? Čtyři kolegové, kteří se připojili k Dr. Sykesové v tomto projektu, omezují svůj výzkum na Británii, a to z praktických a logistických důvodů. Jejich pozornost je zaměřena především na role ptáků a koček v lidském životě, jako jsou domácí zvířata, škůdci, divoká zvířata a zvířata v zoo. Studují archeologické záznamy koček z římských osad, izotopy v moderních a starých kočičích kostech, staré kostry koček z římských časů, jež mají dokázat, že divoké kočky, nyní omezené na malou populaci ve Skotsku, žily v lidských sídlech. Nevynechají ani kulturní artefakty a historickou literaturu, aby zjistili, jak se změnily lidské postoje ke kočkám. Spolupracují také na antropologických studiích u žen, jež krmí divoké kočky v Koloseu v Římě. Tento interdisciplinární přístup je velmi důležitý, protože se najednou ocitnete v místnosti, kde genetik hovoří s antropologem a skutečně tak mohou nalézt odpovědi na otázky nebo mohou začít klást ještě zajímavější otázky.”

Proč se lidé domnívají, že jsou někteří ptáci milí, zatímco jinými pohrdají? Lidé v Británii vydávají průměrně kolem 200 milionů liber na krmení ptáků, pravděpodobně proto, že je mají rádi a chtějí být blízko přírodě. Ale nemají rádi holuby. A veverky jsou taky nechtěné. Jakto, že máme ve své zahradě dobré a špatné tvory? Izotopová práce Dr. Blacka je klíčem k interdisciplinárnímu přístupu tohoto výzkumu, což je neobvyklé, řekl, protože „je to projekt zaměřený na humanitní vědy. Archeologové, antropologové a sociologové kladou poprvé společné otázky. Například v Anglii existovaly v 15. století zákony známé jako zákony o škůdcích, podle nichž jste dostali odměnu za zabití mnoha zvířat, a to nejen potkanů ​​a myší. Byly tam vrány, sokoli, spousta dravých ptáků. Co způsobilo změnu perspektivy? Co si tehdy lidé mysleli? Některé odpovědi mohou přinést hledání textů a literatury z té doby. Nicméně jedna z hypotéz praví, že chladné teploty té doby, známé jako malá doba ledová, způsobily nedostatek potravin a díky tomu se do té doby volně lovící zvířata zaměřila na lidská sídla, kde kradli jídlo.

Vědci se také zabývali změnami stravy divokých koček v Británii v průběhu času a studovali kosti divokých veverek, které byly krmeny arašídy, aby se udržela jejich populace. Při adaptaci na stravu si veverky nemusely vytvořit stejné čelistní svaly jako veverky, které musí bojovat s šiškami. Adaptace na změnu stravy u zvířat, která žijí kolem lidí nebo v jejich blízkosti, mohou podle něj vést k významným změnám kostry, což vyvolává otázky ohledně některých fyzických změn, o nichž se předpokládá, že doprovázejí domestikaci u různých zvířat. Zvířata se možná přizpůsobila životu kolem lidí dlouho předtím, než se stala tím, co považujeme za domestikované.

“Takže změna přišla dříve, než byli domestikováni, nebo změna přišla, protože byli domestikováni?” Vědci se do značné míry omezí na posledních 2 000 let, ale prozkoumají také například Hrob orlů, místo staré doby kamenné na Orkneyských ostrovech, jehož stáří se odhaduje na 5 000 let. Mohyla obsahuje asi 16 000 lidských kostí a pozůstatky asi 30 orlů mořských. Byli uloženi po poměrně dlouhoou dobu, takže to byli lidé, kteří se vraceli a vkládali tam orlí pozůstatky. Klíčovou otázkou, na kterou dosud nikdo skutečně neodpověděl je, zda lidé vyšli ven a orly zabili, aby je uložili jako nějakou oběť. Existuje totiž domněnka, že se mohlo jednat o domácí mazlíčky. A pokud by tomu tak bylo, orli by pravděpodobně jedli jinou stravu než divocí orli, kteří lovili v moři.

Zubr ustoupil dobytku. V Británii je spousta domácích koček, ale jen pár skotských divokých koček. Vlci jsou stále zde, ale už to nejsou ti samí vlci, ze kterých se vyvinuli domácí psi. Ti zanikli. A současných vlků je jen hrstkam, zatímco psů může být miliarda. Jejich budoucnost, přinejmenším z hlediska čísel, je jasná. Dokud budou lidé, budou i psi. Nikdo neví, jak budou vypadat, a zda jim budeme muset čistit zuby a utrácet jmění za jejich stříhání. Ale budou tady, což nelze říci o vlcích. Jakmile ale divoká stvoření vyhynou, všichni prohráváme.